Tobruk

Napsali o nás

Jak prodat Tobruk

V českých kinech si odbývá svou premiéru válečné drama Václava Marhoula Tobruk. Film s rozpočtem 80 milionů korun se natáčel v tuniské poušti a líčí fiktivní osudy československých vojáků za druhé světové války. Má šanci prosadit se do světové distribuce? Půjde o dostatečně atraktivní téma a kvalitní zpracování? A jak se vlastně český film prodává do světa?

Natáčení snímku Tobruk bylo dlouho odkládáno pro nedostatek peněz. Teprve vstup dalšího sponzora a navýšení koprodukčního vkladu ze strany České televize umožnilo začít s natáčením. To probíhalo loni na podzim. Během letošního roku byl film sestříhán a připraven do distribuce s celkovou stopáží 102 minut. Režisér Václav Marhoul, kamera Vladimír Smutný. Mezinárodní appeal snímku zvyšují zvučná jména autorů hudby: americký skladatel Richard Horowitz a íránská skladatelka a vokalistka Sussan Deyhimová, oba držitelé Zlatého glóbu a oba v minulosti nominovaní na Oscara.

Odkud přišly peníze

Tobruk byl financován z řady zdrojů. Do rozpočtu výrazně přispěl Státní fond ČR na podporu a rozvoj české kinematografie, podílela se na něm Česká televize. Generálním partnerem projektu je Česká spořitelna, hlavním partnerem Ministerstvo obrany ČR, mezi další partnery patří Lesy ČR, RWE nebo třeba Letiště Praha. Marhoul si psal po celou dobu, kdy film vznikal, deník. "Pokud bych ho jednou vydal, což se spíš nestane, nazval bych ho ' Popis jednoho zápasu', protože je o tom, jak se v našich zeměpisných šířkách dělá český film a co to vůbec znamená," prohlásil Václav Marhoul. "Film jsem do financoval teprve před třemi měsíci a poprvé se tehdy v klidu vyspal."

Klučina ve velkém světě

Filmu se dostalo přes různé výtky velmi dobrého přijetí u domácích kritiků. Je ale téma dostatečně zajímavé pro zahraničního diváka, pro celosvětový úspěch? "S mezinárodním prodejem jsem začal loni na festivalu v Berlíně, protože jsem se naučil, že je s ním potřeba začít dva roky předtím, než jde film do kina," líčí Marhoul svou dlouhou a dosud nezavršenou cestu do mezinárodní distribuce. "Já si tehdy v tom Berlíně připadal jako jedenáctiletý kluk, který obíhá výstavu Incheba a sbírá letáky, protože mě tam pochopitelně nikdo neznal. Chodil jsem po sales agenturách v tom obrovském baráku na Berlinale stánek od stánku a všem jsem říkal ' jmenuji tak a tak...'. Takových lidí jako já tam byly čtyři tisíce. A všichni říkali to samé."

Rovnou do koše

Marhoul oslovil čtyři desítky distribučních firem. Zůstalo z nich devět, které mají zájem o mezinárodní distribuci. "Jestli to vezmou, nebo ne, to naprosto netuším, protože já jsem vlastně za ty dva roky docílil jen toho, že si píšeme ' dear Václav' nebo 'dear Thomas'. Komunikujeme na osobní rovině. Za tu dobu jsem se s nimi sešel dvakrát v Cannes, znova v Berlíně. Každý týden jsem jim z natáčení posílal reporty a fotky, neustále ode mě měli zprávy o tom, jak si film stojí," plasticky popisuje scenárista a režisér Tobruku realitu složité filmové "diplomacie". "Když jsem teď přijel do Cannes, byly už schůzky sjednané dopředu a lidé na mě čekali. Před rokem jsem tam ještě čekal dvě hodiny, než mě přijali. Ale jestli to vezmou, nevím. Film dostali teprve před dvěma týdny." Marhoul si uvědomuje realitu mezinárodní filmové distribuce. Dobrých sales agentur je ve světě zhruba dvacet, každá z nich si ročně vybere asi dvacítku filmů. "Takže se vezme 400 snímků, které jsou zastupovány. Nicméně ve světě se ročně natočí šest tisíc filmů. A Tobruk je jeden z těch šesti tisíc." "Jistotu můžu mít aspoň v tom, že až jim ten film pošlu, nepůjde rovnou do koše - protože tak to chodí. Oni dostanou film, vezmou ho, a aniž ho rozbalí, hodí ho do koše. A pak napíšou ' Váš film je velmi zajímavý, ale nevyhovuje našim marketingovým úvahám'," doplňuje Marhoul.

Tobruk v Benátkách

O Tobruk projevil zájem Mezinárodní filmový festival v Benátkách. Pokud se na něm skutečně bude promítat, bude to po víc než šedesáti letech poprvé, co by se na tomto festivalu prezentoval český film. "To byla příliš vysoká laťka. Kdyby mě k tomu nepřinutili a kdyby v Cannes neviděli ty ukázky, tak by mě to v životě nenapadlo, protože si myslím, že benátský festival je podnik, který takovýmto filmům není otevřen, který se soustředí na velká jména," říká Václav Marhoul a vysvětluje: "Bohužel je úplně jedno, jestli je film dobrý nebo špatný. To, co rozhoduje, jsou známosti a jméno, pověst režiséra. Takže známý režisér může natočit špatný film a vezmou ho na festival, zatímco neznámý režisér natočí dobrý film a na festival ho nevezmou, protože to není v rámci festivalové strategie. Prodávají se jména, ne dobré filmy," připravuje se Marhoul na případný neúspěch. Sales agentury mají o osudu filmu Tobruk rozhodnout po 10. říjnu.